Jak se nebat na lyžích: praktický návod pro začátečníky

Strach na lyžích je normální. Každý, kdo kdy poprvé vstoupil na sníh, cítil ten stejný tlak v krku. Nejde o to, že jsi slabý nebo nezkušený. Jde o to, že tělo ví, že se pohybuje rychle, na špatném povrchu, s neznámým výsledkem. Ale strach se dá ovládnout. Ne tím, že ho ignoruješ, ale tím, že ho poznáš a naučíš se s ním pracovat.

Proč se vlastně bojíš?

Strach na lyžích není jen o tom, že bys mohl spadnout. Je to hlubší. Je to strach z toho, že ti lyže nebudou poslouchat. Strach z toho, že ti někdo bude pozorovat, jak se snažíš, ale nevyjde ti to. Strach z toho, že se ztratíš na svahu, že ti něco zlomíš, že budeš vypadat hloupě. Všichni to prožívají. I ti, kteří teď lyžují jako větříci. Když jsem poprvé stál na svahu v Špindlerově Mlýně, měl jsem pocit, že můj tělo není moje. Lyže byly jako kovové tyče, které se snažily vyklopit mě na zem. A já jsem se jen držel za tyč, která vede k výtahům, a díval se, jak ti lidé klouzají jako na vodě.

Nejsi sám. A ten strach není tvůj nepřítel. Je to tvůj vnitřní systém varování. Jako když ti řekne: „Pozor, tohle je nové. Zpomal.“ Neříká ti, že bys neměl lyžovat. Říká ti, že bys měl začít pomalu, s rozumem a s plánem.

První krok: vybavení, které tě udrží

Nemůžeš se nebat, když ti lyže nejsou na místě. Nejde o to, mít nejdražší. Jde o to, mít správné. Pro začátečníka je ideální kratší lyže - asi o 10-15 cm kratší než tvá výška. Kratší lyže jsou snazší ovládat, mění směr rychleji a nejsou tak náročné na rovnováhu. Pokud máš možnost, vyber si lyže s lehce zakřivenou nožičkou (rocker). Ty se lépe pohybují na měkkém sněhu a nezatáhnou tě do pádu, když se trochu ztratíš.

Boty musí sedět. Ne příliš volně, ne příliš těsně. Pokud ti prsty tlakují na přední část boty, když se skloníš dopředu, je to špatně. Pokud ti boty zůstanou na noze i když je zvedneš, je to příliš volné. Správně sedějící boty ti umožní cítit lyže - a to je klíč. Pokud nechceš platit za nové, vyber si půjčené od zkušeného lyžaře. Nebo se podívej na půjčovny v areálech. Většina z nich má vybavení pro začátečníky, které je v dobrém stavu a správně nastavené.

Helma? Ano. Vždy. Nejen proto, že to je zákonné. Ale protože když spadneš, nemáš šanci na druhou příležitost. A když jsi zmatený, můžeš se náhodně narážet na kmen stromu, na kámen nebo na jiného lyžaře. Helma ti nezabrání všemu, ale zvýší šanci, že to dopadne dobře.

Uč se stát se částí lyží

Největší chyba začátečníků je, že se snaží řídit lyže rukama. Ne. Lyže řídíš tělem. Konkrétně: kyčlemi a nohama. Když chceš zatáčet, nezatáhneš za tyče. Zatáhneš kyčlí v tom směru, kam chceš jet. Představ si, že máš na nohách kola. Když chceš zatočit, nezatáhneš kola doprava. Zatáhneš celé tělo doprava. Lyže jsou stejně. Když se chceš obrátit vpravo, posuň trochu pravou kyčli dopředu a trochu vpravo. Levá kyčle se přitom přesune trochu dozadu. A lyže se otočí. Samy. Bez příkazů z rukou.

Prostě si to představ jako tanec. Ne jako řízení auta. V tomto tanci tělo vede, ruce jen drží tyče, aby neztratily kontakt. Když začneš cítit, že se tělo přesouvá, a lyže s ním, budeš mít první okamžik, kdy ti to začne připadat přirozené. A ten okamžik je ten, kdy se strach začne měnit v radost.

Největší chyba: zrychlování příliš brzy

Většina lidí, kteří se naučí lyžovat, zemře ne na pádu, ale na zrychlení. Když se poprvé pohneš dolů, cítíš ten proud vzduchu, ten pocit volnosti. A hned chceš jet rychleji. A hned spadneš. Protože tělo ještě neví, jak se udržet. Jak se přizpůsobit. Jak se zastavit.

Na začátku se učíš jen na jednom svahu - na nejlehčím, nejkratším, nejpomalejším. Ten, kde je sníh měkký, svah mírný a lidí málo. Nejde o to, jet dál. Jde o to, naučit se zastavit. Představ si, že máš v ruce západku. Když chceš zastavit, zatlačíš nohy dopředu, koleny se otočí dovnitř, a lyže se otočí do tvaru písmene „V“. To je základní zastavení. Pokud to umíš, nemusíš se bát. Pokud to neumíš, nechceš jet dál.

Než se pustíš na nějaký svah, zastav se třikrát. Ne jen jednou. Třikrát. Až budeš vědět, že to zvládneš i když jsi unavený, když ti zmrzlé ruce nejsou čisté, když ti lyže nejsou naprosto přesně nastavené - až pak jdi dál.

Co dělat, když spadneš?

Spadnout je normální. Ale jak spadnout, aby to nebylo špatné? První věc: nezatíž ruce. Když padáš, nechceš se o něco opřít rukama. To znamená zlomeninu zápěstí. Místo toho se pokusíš padnout na bok, nebo na zad, a ruce držet u těla. Když padneš, nechceš se bránit. Chceš se pustit. A když se pustíš, padáš měkce.

Po pádu nejdřív zkontroluj, jestli je všechno v pořádku. Nechceš stát, když máš bolest v koleni. Když je všechno v pořádku, překlop se na břicho. Přetáhni si lyže pod sebe. Pak se postav na kolena. A z toho postav se. Nechceš se snažit stát z ležení, když máš lyže na nohách. To je jako chtít vstát s koly na nohách. Nejde to.

Nejlepší je naučit se vstávat s jednou lyží. Odeber jednu lyži. Vstávej jen s jednou. Je to mnohem jednodušší. A když už jsi vstal, připevni druhou lyži. To je základ, který ti ušetří hodiny frustrace.

Nejde o to, jet rychle. Jde o to, být v klidu.

Lyžování není o rychlosti. Je to o kontrole. O tom, jak se pohybuješ v prostoru. Když jsi v klidu, lyže ti poslouchají. Když jsi nervózní, nechají tě. Když jsi zrychlený, nejsi schopen reagovat. Když jsi klidný, můžeš číst svah. Můžeš vidět, kde je sníh měkký, kde je led, kde je překážka. Můžeš se přizpůsobit.

Před každým spuštěním udělej pár hlubokých nádechů. Vdechni do břicha. Vdechni pomalu. Vydechni pomalu. Zkus si říct: „Jdu pomalu. Jdu klidně. Jdu, abych se naučil.“ Ne: „Musím to zvládnout.“

Největší pokrok není ten, kdy jsi jel 100 metrů bez pádu. Je ten, kdy jsi jel 10 metrů, spadl, vstal, udělal nádech, a jsi jel znovu. S klidem. S vědomím, že to jde. A že to bude lepší.

Když už to zvládneš - co dál?

Když zvládneš zastavit, zvednout se, otočit se a jet na mírném svahu bez pádu, přijde čas na další krok. Zkus svah s mírným stoupáním. Ne na závodech. Ne na zeleném svahu, který je pro děti. Ale na modrém, kde je trochu víc výšky. Tam se naučíš, jak řídit rychlost. Jak používat nohy k tlumení. Jak nechat se unášet, ale neztratit kontrolu.

Nezapomeň: každý, kdo lyžuje, dělá chyby. I ti, kteří mají zlaté medaile. Jen se jim to neukazuje. Když spadneš, nevěnuj tomu pozornost. Prostě se vstaň, zkontroluj lyže, a pokračuj. Každý pád je lekce. Ne porážka.

Lyžování není sport, který se naučíš za den. Je to návyk. Který se stává částí těla. Když to budeš dělat pravidelně, i když jen jednou za týden, za dva měsíce už nebudeš myslet na strach. Budeš myslet na sníh. Na vzduch. Na to, jak se cítíš, když kloužeš. A to je ten okamžik, kdy se lyžování stane tvojí radostí - ne tvojí zkouškou.

Co dělat, když se strach vrátí?

Někdy se strach vrátí. I když jsi lyžoval celé zimy. Když jsi šel na nový svah. Když byl sníh těžký. Když bylo mnoho lidí. Když jsi unavený. To je normální. Neznamená to, že jsi zpět na začátku. Znamená to, že jsi člověk.

Když se strach vrátí, nezkoušej ho překonat. Zkus ho přijmout. Řekni si: „Ano, mám strach. A je to v pořádku.“ A pak udělej jen jeden krok. Jeden zatáčku. Jeden zastavení. A pak další. Postupně. Klidně. Bez tlaku. Strach se neodstraní. Ale naučíš se s ním žít. A pak už ho vůbec nevnímáš. Protože jsi se naučil věřit sobě.