Kdo vyhrál nejvíce Wimbledonu? Historie rekordů a legend na trávě

Představte si zelenou trávu All England Clubu v londýnském kvartálu Wimbledon. Zvuk úderu míčku o struny, ticho davu před podáním a ten specifický pocit napětí, který nezná žádný jiný turnaj ve světě. Pro milovníky tenisu to není jen soutěž, je to tradice, která sahá až do roku 1877. Ale kdo se zapsal do dějin tohoto turnaje největším písmem? Kdo dokázal porazit čas, konkurenci i vlastní tělo a stal se králem nebo královnou travnatých dvorců?

Odpověď není pro každého stejná, protože záleží na tom, zda hledáte celkového šampiona, párové tituly, nebo dominanci v jedné kategorii. V tomto článku si rozebereme jména, která jsou synonymem pro úspěch na Wimbledonu. Podíváme se na muže i ženy, kteří tento turnaj vlastněli po desetiletí.

Největší mužský rekordman: Roger Federer

Když se v debatách o wimbledonské historii zmíní slovo „rekord“, většina lidí automaticky pomyslí na jednoho muže. Roger Federer je švýcarský profesionální tenista, který drží historický rekord v počtu mužských singlových titulů na Wimbledonu. Jeho cesta k této pozici byla fascinující kombinací elegance, technické dokonalosti a nesmírné mentální síly.

Federer poprvé vyhrál Wimbledon v roce 2003, kdy mu bylo pouhých 21 let. Porazil Andyho Roddicka a okamžitě oznámil světové tenisové scéně, že přichází nová éra. Následujících sedmnáct let byl jeho stín nepřehlédnutelný. Celkem šestnáctkrát nastoupil do finále, což je sám o sobě šokující číslo. Vyhrál však osmkrát. Poslední triumf přišel v roce 2017, kdy už měl 35 let a musel čelit fyzickému náporu Novaka Djokoviče. Ten zápas je dodnes považován za jeden z nejlepších grandslamových finále všech dob.

Proč je Federerův rekord tak výjimečný? Tráva je povrch, který vyžaduje rychlost a preciznost. S věkem obvykle ubývá rychlost nohou. Federer dokázal svůj styl hry neustále upravovat, aby kompenzoval změny ve svém těle. Jeho ability číst hru a umisťovat míček do rohů mu umožnila hrát na vrcholu mnohem déle než jeho spoluhráči z generace Big Three.

Dominance ženského tenisu: Martina Navrátilová

Zatímco u mužů vede Švýcar, u žen je situace ještě více jednoznačná, pokud jde o čistý počet titulů. Martina Navrátilová je americká tenistka českého původu, která drží absolutní rekord v počtu singlových titulů na Wimbledonu s devíti výhrami. Její kariéra je příběhem odvahy, talentu a neúnavné práce.

Navrátilová přišla do britského tenisu v době, kdy se sport teprve profesionalizoval. Její první titul získala v roce 1978, ale skutečná dominance začala v osmdesátých letech. Mezi lety 1982 a 1990 vyhrála Wimbledon sedmkrát po sobě. Představte si tuto konzistenci. Sedm let bez jediného prohraje na tomto turnaji. To znamená, že každý rok, když jste viděli její jméno v losu, věděli, že bude těžké ji zastavit.

Její hra byla založena na extrémní pohyblivosti a agresivním baselinovém stylu, který byl na trávě tehdejší éry revoluční. Navrátilová nepotřebovala jen vyhrát body, potřebovala kontrolovat celý rytmus zápasu. Její schopnost chodit po kurtu a obracet defenzivní situace do ofenzivních dělala z ní nočního koše pro jakoukoliv soupeřku.

Párové tituly: Skrytí mistři

Často zapomínáme, že tenis není jen o jednotlivcích. Párová hra má své vlastní legendy a rekordy, které jsou stejně impozantní. Pokud spočítáme všechny tituly - singlové, párové i smíšené dvojice - obraz se mění.

Jak vidíte z tabulky, Martina Navrátilová je s 23 tituly celkově nejlépe hodnoceným hráčem v historii Wimbledonu. Její desítka titulů ve dvouhře žen je stále nedotčeným rekordem. Na druhé straně stojí Billie Jean Kingová, která také sbírala trofeje v různých kategoriích a pomohla definovat moderní tenisový byznys.

U mužů je zajímavé, že žádný hráč neměl takovou dominanci v párech jako Navrátilová u žen. Nejlepšími párovými specialisty byli například Bob a Mike Bryanovi, kteří spolu vyhráli Wimbledon čtyřikrát, nebo John McEnroe, který kombinoval silný singl s úspěchy ve dvouhře.

Era Big Three: Federer, Nadal, Djoković

Nemůžeme mluvit o moderní historii Wimbledonu, aniž bychom se nezastavili u tzv. Velké trojky. Zatímco Rafael Nadal je známý spíše francouzskou hlínou (Roland Garros), na trávě měl svůj specifický styl. Vyhrál Wimbledon dvakrát (2008 a 2010), přičemž ta první výhra nad Federerem v roce 2008 je často označována za nejlepší tenisový zápas všech dob. Byl to boj, který trval pět setů a končil až po půlnoci.

Novak Djoković je druhým nejúspěšnějším mužem v historii turnaje s sedmi tituly. Jeho cesta k tomu byla méně romantická než Federerova, ale možná i drtičtější. Djoković musel překonat dlouhá léta frustrace z prohrajícího finále proti Švýcarovi. Když nakonec zlomil Federaovu nadvládu, ukázal, že má jednu z nejtvrdších hlav v historii sportu. Jeho flexibilita a obranné schopnosti mu umožňují hrát na trávě velmi efektivně, zejména v posledních letech, kdy se jeho servis stal ještě nebezpečnějším.

Britská naděje: Fred Perry a Andy Murray

Pro Británii je Wimbledon domácí půdou a mít svého šampiona je otázkou národní hrdosti. Posledním domácím mužem, který vyhrál singlový titul, byl Fred Perry je britský tenista, který vyhrál Wimbledon třikrát v řadě mezi lety 1934 a 1936. Byl součástí slavné „Druhého velkého bratra“ (Second Greats) spolu s Bunnym Austinem a Donem Budgeem. Dnes je po něm pojmenovaná tenisová značka, která symbolizuje klasiku a eleganci.

V moderní éře se blízko cíle dostal pouze Andy Murray. Vyhrál dvakrát (2013 a 2016). V roce 2013 porazil Djokoviče a stal se prvním Britem od roku 1936, který vyhrál mužský singl. V roce 2016 pak zvítězil nad Milosem Raonicem. Murray ukázal, že i hráč s menším servisem může na trávě uspět, pokud má skvělý pohyb a variabilní forehand.

Ženské legendy: Evertová, Grafová a Williamsovy

Kromě Navrátilové existuje několik dalších jmen, která musí být zmíněna. Chris Evertová vyhrála Wimbledon šestkrát, vždy v období, kdy dominovala tvrdým i hlinitým povrchům. Steffi Grafová přidala tři tituly, které byly součástí jejího „Zlatého slamu" v roce 1988, kdy vyhrála všechny čtyři grandslamy i olympijské zlaté medaile.

Sourokyně Williamsové přinesly do tenisu novou fyzickou sílu. Serena Williamsová vyhrála Wimbledon sedmkrát. Její power game změnil způsob, jakým se tenis hraje na trávě. Už nešlo jen o rychlé výměny a dropshotty, ale o to, kdo dokáže vymrštit míček rychleji a přesněji. Venus Williamsová přidala dva tituly (2000, 2001), kdy porazila svou sestru ve finále. Tyto sourozenecké bitvy jsou jednou z nejzajímavějších kapitol wimbledonské historie.

Proč je Wimbledon unikátní?

Co dělá z těchto rekordů něco speciálního? Na rozdíl od Australian Open (tvrdý povrch) nebo French Open (hlína), tráva je nejrychlejším povrchem. Míček klouže, skáká nízké a body jsou často rozhodnuty během několika sekund. To znamená, že chyba je drahá. Hráč musí být perfektní nejen technicky, ale i takticky.

Tradiční pravidla Wimbledonu, jako je bílé oblečení, zákaz reklam na dresech a přítomnost královské rodiny, vytvářejí atmosféru, kterou nelze replikovat jinde. Tento tlak navíc zvyšuje obtížnost dosažení rekordu. Nejde jen o vyhrát zápas, jde o vyhrát ho v prostředí, kde každá chyba je zvětšena pod lupou století tradic.

Shrnutí: Kdo je král a kdo královna?

Pokud se ptáte na čistý počet singlových titulů:

• U mužů: Roger Federer s 8 tituly.
• U žen: Martina Navrátilová s 9 tituly.

Pokud berete v úvahu všechny kategorie (singl, dvojice, mix):

• Absolutní rekordman: Martina Navrátilová s 23 tituly.

Tyto rekordy jsou výsledkem kombinace mimořádného talentu, dlouhévstřícnosti a schopnosti adaptace. Ačkoli dnešní hráči jsou fyzicky silnější a trénovanější než kdysi, překonání těchto čísel bude extrémně náročné. Možná nikdy neuvidíme hráče, který by vyhrál Wimbledon desetkrát v singlu. Ale právě to dělá tyto rekordy tak cennými - jsou to kamenné tabule, na kterých jsou vytesána jména těch nejlepších ze všech dob.