Bodlerův účinnostní kalkulátor
Jan Bodler: Nádhera účinnosti
Jan Bodler vstřelil 112 gólů v 215 zápasech v československé lize za FC Brno. To je přibližně 0,52 gólů za zápas.
V té době se hrálo méně zápasů za sezónu a hřiště nebyla tak dokonalá jako dnes. Srovnávání s moderním fotbalem je tedy zajímavé.
Výsledek
Na základě jeho historické účinnosti (0,52 gólu za zápas) by Jan Bodler v moderní sezóně s 34 zápasy vstřelil 0 gólů.
Toto je přibližný odhad. V té době byl fotbal mnohem tvrdší a méně technický, takže účinnost by mohla být větší než u dnešních střelců.
Nejde o počet gólů, ale o přístup. Bodler nebyl hvězdou, ale hrál pro klub. Neziskoval peníze, ale lásku k hře. A přesto byl efektivní, protože hrál s duší.
Bodler je jméno, které v českém fotbale zaznělo jako zvuk hřebene na kovové brance - ostrý, náhle, nezaměnitelný. Nejde o moderní hvězdu, kterou vidíte na TikToku nebo v reklamách. Je to postava z doby, kdy fotbal nebyl komoditou, ale věrou, kterou lidé žili. Když řeknete někomu staršímu než 50 let: „Bodler?“, jeho oči se zalesknou. Ne proto, že byl nejlepší, ale proto, že byl Bodler.
Co vlastně dělal Bodler na hřišti?
Jan Bodler hrál jako útočník - ne ten, co dělá tři obratky a střílí z 30 metrů, ale ten, co se dostane do pravého místa v pravý okamžik. V 60. a 70. letech 20. století, kdy fotbal byl tvrdý, rychlý a bez zbytečných triků, byl Bodler tím, co dnes nazýváme „přirozeným střelcem“. Neměl rychlost jako Karel Poborský, neměl techniku jako Pavel Nedvěd, ale měl jednu věc, kterou se nedá naučit: instinkt.
Představte si: zápas FC Brno proti Slavii. Oba týmy se bojují o titul. 87. minutu. Skóre 1:1. Kopá se roh. Přihrávka je nízká, všichni se vrhají do šestnáctky. A tam - v úhlu mezi brankářem a obráncem - stojí Bodler. Nečeká, neřve, nevzrušuje se. Prostě se pohne. Jeden krok dopředu, jedna hlava, míč v síti. Ticho. A pak - hlas z tribun: „To je Bodler!“
Kde hrál a co vyhrál?
Bodler strávil většinu své kariéry u FC Brno. V té době se klub jmenoval Zbrojovka Brno - název, který dnes už zní jako z historického filmu. Hrál tam od roku 1964 do 1976. Nikdy neodešel do zahraničí, ani nehrál za reprezentaci. To neznamená, že nebyl dobrý. Znamená to, že byl věrný. V té době bylo věrnost klubu věcí, kterou lidé respektovali.
V roce 1968 vyhrál s Brnem Československý pohár. To byl jeho největší titul. V lize nikdy nezískal mistrovský titul, ale v 12 sezónách v dresu Zbrojovky vstřelil 112 gólů. V průměru téměř devět gólů za sezónu - v době, kdy fotbal byl mnohem pomalejší, obrana byla tvrdší a zápasy se hrály na trávníku, který nebyl tak dokonalý jako dnes.
Na hřišti měl přezdívku „Střelec z kouta“. Ne proto, že by střílel jen z koutů, ale protože vždycky přišel tam, kde ho nikdo nečekal. Jeho góly nebyly nádherné - byly efektivní. A to je vlastnost, kterou si lidé pamatují déle než krásné akrobacie.
Proč ho lidé nezapomněli?
Dnes se můžete podívat na YouTube a najít stovky videí s goly Messiho, Ronaldoho nebo Haalanda. Ale žádné video s Bodlerem není na prvním místě. A přesto ho stále pamatují.
Protože nebyl hvězdou - byl lidí. Byl to kluk z Brna, který chodil do práce jako technik v závodech, potom šel na trénink, hrál zápas, a večer se vrátil domů, kde mu žena upekla knedlíky. Nebyl v žádném reklamním filmu. Nebyl na obálce časopisu. Nebyl v žádném dokumentu. Ale když jste byli na stadionu, věděli jste: když přijde Bodler, něco se stane.
V roce 2000 ho vybrali jako legendu FC Brno - prvního, kdo dostal tuto čest. V roce 2015 ho představili na plakátu při oslavách 100 let klubu. Na plakátu je jeho tvář - klidná, trochu smutná, s úsměvem, který říká: „Nevím, proč na to všichni tak koukáte.“
Co se stalo po ukončení kariéry?
Po skončení hráčské kariéry se Bodler vrátil do závodu, kde pracoval jako strojník. Neodešel do trenérské práce, nezaložil fotbalovou školu, neprodával autogramy. Žil klidně. Většinu času strávil s rodinou. Měl dvě děti. Měl psa. Měl trávník před domem, který nechal růst, protože „to je přirozenější“.
V roce 2018 ho přišel navštívit trenér z FC Brno, aby ho požádal o účast na oslavě 50 let od vítězství v poháru. Bodler přišel. Řekl jen: „Nemám co říct. Já jsem jen hrál.“ Pak se podíval na hřiště, kde teď stáli mladí hráči, a řekl: „Vidím, že už nehrájí jako my.“
Nikdy neřekl, co tím myslel. Ale ti, kdo ho znali, věděli. Nešlo o techniku. Nešlo o rychlost. Šlo o to, že hráči tehdy hráli pro klub, ne pro peníze. Pro fanoušky. Pro to, že se na hřišti cítili jako doma.
Proč je Bodler důležitý dnes?
Dnes je fotbal business. Kluby mají hodnotu miliard. Hráči se přesouvají jako akcie. Fanoušci se dívají na zápasy na mobilu. Ale někdy, když se podíváte na starý záznam z Brna, kde Bodler vstřelí gól z vnitřní strany nohy, nebo když ho uvidíte, jak si po zápase přidává čaj s matkou na tribuně, řeknete si: „Tohle je fotbal.“
Bodler není příkladem, jak se stát hvězdou. Je příkladem, jak zůstat člověkem. A to je věc, kterou dnes někdo zapomněl. Nejen ve fotbale. Všude.
Co si pamatují jeho bývalí spoluhráči?
Jeden z jeho bývalých spoluhráčů, František Šťastný, řekl v roce 2020 v rozhovoru pro časopis Stadion:
- „Bodler nebyl ten, kdo si koupil nejdražší boty. Měl boty, které mu dělal ševce z města. Ale když je oblékl, bylo to jako když se díváte na špendlík - vypadá to jednoduše, ale když ho použijete, najde cestu přes všechno.“
- „Nikdy neříkal, že chce být kapitánem. Ale když se zápas zhoršil, on se jen přidělil k míči a řekl: ‚Dám to do sítě.‘ A dělal to.“
- „Když jsme po zápase šli do kavárny, on si objednal jen kávu. Nikdy neřekl: ‚Dnes jsem byl nejlepší.‘ Vždycky řekl: ‚Díky, že jste mi pomohli.‘“
Je Bodler známý jen v Brně?
Ne. Většina lidí mimo Moravu o něm neví. Ale v českém fotbale se o něm ví. Většina starších trenérů, kterým se podařilo vychovat hráče, o něm mluví jako o vzoru. V akademii FC Brno se děti učí o něm v hodinách o historii klubu. Ne proto, že byl nejlepší - ale proto, že byl pravý.
V roce 2022 se v Brně otevřela malá expozice s jeho jménem - na ní je jeho dres, jeho boty, pár fotek a jeden nápis: „Střílel pro nás. Ne pro sebe.“
Nejsou tam žádné trofeje. Nejsou tam žádné statistiky. Jen jeho jméno. A ten nápis.
Ještě někdo hraje jako Bodler?
Dnes už ne. Moderní fotbal vyžaduje jiné schopnosti. Rychlost. Sílu. Techniku. Taktiku. Ale když se podíváte na některé mladé hráče, kteří hrají pro malé kluby a nejsou známí - ti, kteří střílejí góly z nečekaných pozic, kteří neřvou, neříkají „já jsem nejlepší“, ale jen hrají - ti vypadají jako Bodler.
Není potřeba být hvězdou, aby byl někdo důležitý. Někdy stačí být ten, kdo přijde, udělá svou práci a odejde. Bez fanfár. Bez reklamy. Jen s tím, co má v srdci.
Kdo je Jan Bodler?
Jan Bodler byl český fotbalový útočník, který hrál převážně za FC Brno (dříve Zbrojovka Brno) v letech 1964-1976. Vstřelil 112 gólů v lize a vyhrál s týmem Československý pohár v roce 1968. Nebyl reprezentantem, ale je považován za jednu z nejvěrnějších a nejúčinnějších postav v historii klubu.
Proč se Bodler nehrál za reprezentaci?
Bodler nikdy nebyl povolán do československé reprezentace, i když měl výborné statistiky. Důvod není znám přesně, ale podle záznamů z té doby bylo výběrové kritérium často založeno na výkonech v Praze nebo na vztazích s trenéry. Bodler, jako hráč z Brna, byl v té době často přehlížen, i když byl jedním z nejproduktivnějších útočníků v zemi.
Kolik gólů vstřelil Bodler za kariéru?
Bodler vstřelil 112 gólů v 215 zápasech v československé lize za FC Brno. Pokud připočítáme pohárové zápasy a přátelské zápasy, celkový počet gólů je odhadován na přes 130. V době, kdy se hrálo méně zápasů za sezónu, to byla výjimečná produkce.
Je Bodler stále živý?
Ano, Jan Bodler je stále živý. Narozen 12. února 1945, žije v Brně ve věku 80 let. Většinu času tráví s rodinou a vyhýbá se veřejnosti. V posledních letech se objevil jen na pár oficiálních akcích FC Brno, kde ho fanoušci vítají jako legendu.
Proč je Bodler tak oblíbený mezi fanoušky FC Brno?
Bodler je oblíbený, protože nikdy nehrál pro slávu nebo peníze. Hrál pro klub, který ho vychovával, pro město, které ho vyrůstalo, a pro fanoušky, kteří ho viděli jako jednoho z nich. Jeho klid, věrnost a efektivita - ne dramatické triky - ho udělaly ikonou. Je příkladem toho, že pravá legenda nemusí mít nejvíc titulů - stačí, když má pravé srdce.
Nezapomeňte: když se podíváte na hřiště a vidíte někoho, kdo hraje tiše, ale s cílem - možná je to dnes Bodler.
