Jak hluboko se můžu potopit? Bezpečné hloubky pro začátečníky a pokročilé

Chceš se potopit, ale nevíš, jak hluboko je bezpečné? Nejsi sám. Mnoho lidí si myslí, že čím hlouběji, tím lépe - ale ve skutečnosti je to jako jít rychleji než máš výdrž. Potápění není závod na hloubku. Je to o tom, jak dlouho a jak bezpečně si užiješ podvodní svět. A to závisí na tvojí zkušenosti, vybavení, těle a podmínkách vody.

Pro začátečníky: 18 metrů je tvůj nový limit

Když jsi poprvé v moři s akváriem na zádech, nejbezpečnější hloubka je do 18 metrů. To není náhoda. Všechny mezinárodní školy potápění - PADI, SSI, NAUI - učí začátečníky právě v tomto rozmezí. Proč? Protože v této hloubce je stále dostatek světla, teplota je přijatelná, a největší riziko dekompresních nemocí je minimální.

Na 18 metrech je tlak už dvojnásobný oproti hladině. To znamená, že dýcháš dvakrát více vzduchu za minutu než na povrchu. Pokud dýcháš rychle nebo nervózně, můžeš rychle spotřebovat vzduch. A když se začneš vracet nahoru, musíš to dělat pomalu - ne rychle. Pokud se rychle vynoříš, můžeš si poškodit plíce nebo dostat dekompresní nemoc - tzv. „dekomprese“.

Nejčastější chyba začátečníků? Přemýšlet, že hloubka je měřítko úspěchu. Není. Úspěch je klidný dech, správná plavba a to, že se vrátíš na povrch s úsměvem a bez únavy. Mnoho lidí, kteří se potápějí jen do 12 metrů, vidí víc ryb, korálů a podvodních záhad než ti, co se snaží dojít ke 30 metrům.

Když máš zkušenosti: 30 metrů je standardní hranice

Pokud jsi absolvovat pokročilý kurz potápění (např. Advanced Open Water), můžeš se bezpečně potápět do 30 metrů. To je hloubka, kde se začíná měnit fyzika - a také tvůj mozek. V této hloubce se vzduch stává hustší. Dýchání se zdá těžší. Čas se zpomaluje. A riziko azotového narcózu („narkóza hloubky“) se začíná projevovat.

Azotový narcóz je jako lehké opití. Můžeš cítit, že ti všechno přijde lehké, že jsi superhrdina, a že se nemusíš bát nic. Ale ve skutečnosti tvoje rozhodování je omezené. Lidé v této hloubce zapomínají na svůj plán, ztrácejí orientaci, nebo se rozhodnou plavat dál - a to je nebezpečné.

Nejlepší způsob, jak se tomu vyhnout? Nenech se přesvědčit, že jsi „připravený“. Nenech se ovlivnit ostatními potápěči, kteří jdou hlouběji. Pokud se cítíš zmateně, těžce dýcháš, nebo máš „zvláštní“ pocit - vynoř se. Nečekáš na signál. Tvoje tělo ti dává signál už teď.

Profesionální potápěči: 40 metrů a více - ale jen s plánem

Potápěči s certifikací Technical Diver se potápějí do 40, 60, dokonce 100 metrů. Ale to není „hlubší = lepší“. Je to o speciálním vybavení, jiných plynových směsích (např. trimix - směs dusíku, kyslíku a helia), a o důkladném plánování. Každá hloubka nad 40 metrů vyžaduje předchozí dekompresní zastávky. To znamená, že se nemůžeš jen tak vynořit - musíš se zastavit na 6, 3 a 1 metru a počkat tam několik minut.

Na 60 metrech je tlak sedmnáctkrát vyšší než na povrchu. Vzduch v nádrži se spotřebovává tak rychle, že i největší nádrž (15 litrů) ti stačí jen na 15-20 minut. A pokud se něco pokazí - třeba ventil - nemáš čas na paniku. Musíš reagovat okamžitě a přesně. To není pro každého. To je pro lidi, kteří tráví stovky hodin pod vodou, dělají simulace v bazénu a mají tým na povrchu, který je sleduje.

Největší potápěčské rekordy - například 332 metrů - jsou výjimky. Jsou to vědci nebo sportovci, kteří používají speciální technologie, týmy podpory a měřítko, které bys neviděl ani v sci-fi filmu. To není potápění. To je věda.

Co omezuje hloubku - nejen tělo, ale i prostředí

Hloubka není jen o tobě. Je také o tom, kde potápíš.

V tropickém moři, kde je teplá voda a dobrá viditelnost, se můžeš cítit bezpečněji. V Černém moři, kde je voda chladná a tmavá, nebo v jezerech s ledem, je každý metr náročnější. Výška nad mořem také hraje roli. Pokud potápíš v horách - třeba v Jizerských horách - máš menší atmosférický tlak na povrchu. To znamená, že i na 10 metrech pod vodou jsi ve stejném tlakovém stavu jako někdo jiný na 12 metrech v moři. Riziko dekomprese je vyšší.

Chladná voda zvyšuje spotřebu vzduchu, protože tělo se snaží udržet teplotu. Mokrý oblek ti nestačí. Potřebuješ suchý oblek nebo alespoň tenký podsvetr. A pokud je voda znečištěná, s houbami nebo kovovými předměty - můžeš získat infekci, i když se jen dotkneš dna.

Bezpečnostní pravidla, která nikdy nezahodíš

Pokud si pamatuješ jen pět věcí, ať už jsi začátečník nebo expert - pamatuj tyto:

1. Nikdy se nevynoříš rychle. Výstup by měl trvat nejméně 3 minuty z každých 10 metrů hloubky. Používej svůj hloubkoměr a časoměr.
2. Dýcháj pomalu a hluboce. Rychlé dýchání = více azotu v krvi = vyšší riziko dekomprese.
3. Nikdy neplaveš sám. I když jsi superzkušený, potápění je týmový sport. Měj vždy partnera, který tě vidí a ví, kde jsi.
4. Nejdi hlouběji, než jsi trénoval. Certifikace ti dává limit. Nerespektuj ho, a budeš riskovat život.
5. Před potápěním se podívej na počasí a proudy. Pokud je voda bouřlivá nebo má silné proudy - nevstupuj. Nejsi výzva, jsi potápěč.

Co se stane, když překročíš limit?

Nejčastější následky překročení bezpečné hloubky:

• Dekompresní nemoc: Azot se v krvi mění na bublinky. Způsobuje bolesti kloubů, závratě, paralýzu. Může být smrtelná, pokud se nelečí v dekompresní komoře do 2 hodin.
• Narcóza hloubky: Zmatek, halucinace, ztráta rozhodování. Lidé se v této fázi vydávají k dnům, aby „předali“ svou nádrž - a nevědí, že ji nemají.
• Únavový kolaps: Příliš dlouhá expozice v hloubce vyčerpá tělo. Můžeš ztratit vědomí pod vodou - a nevědět, že se potápíš.

Tyto situace nejsou vzácné. Každý rok se v Evropě stane přes 500 potápěčských úrazů. Třetina z nich je způsobena překročením hloubky nebo rychlým vynořením. Většina z nich by se dala zabránit.

Co dělat, když chceš jít hlouběji?

Nechceš jen „zjistit, jak hluboko jdeš“. Chceš to dělat bezpečně. Tady je cesta:

1. Nejdřív získáš Advanced Open Water certifikát - to ti dovolí jít do 30 metrů.
2. Pracuj na svém dýchání. Dělej cvičení v bazénu - 5 minut pomalého, hlubokého dýchání.
3. Trénuj orientaci. Nauč se číst kompas, sledovat hloubkoměr a čas.
4. Plavej s zkušenějším potápěčem, než jsi ty. Ne s někým, kdo chce „ukázat“.
5. Než jdeš do hloubky nad 25 metrů, udělej dekompresní simulaci v bazénu nebo na povrchu - s trénérem.

Potápění není o tom, kolik metrů jsi klesl. Je o tom, kolik jsi získal - klidu, spojení s přírodou, pochopení svého těla. Nejkrásnější podvodní světy nejsou v nejhlubších jamách. Jsou v těch, kde se necháš unášet - a nebojíš se se zastavit, když je čas.