Jaký je světový rekord v potápění? Herní, volný pád i technické hloubky

Kolik metrů dokáže člověk sestoupit pod hladinu oceánu, než ho tlak rozdrtí nebo mu dojde vzduch? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, protože rekord v potápění se dělí do několika kategorií. Nejznámějšími jsou disciplíny spojené s apnoe (zadržování dechu), kde závodníci používají jen vlastní plicní kapacitu a případně zátěž pro rychlý sestup. Existují však i rekordy pro technické potápění s dýchacími přístroji, které jsou omezeny jinými fyzikálními zákony.

Většina lidí si pod pojmem „potápěčský rekord“ představuje někoho, kdo klesne do propasti bez pomoci bublin. Tento styl se nazývá freediving (apnoové potápění). Pokud vás zajímá, kdo drží absolutní špičku, musíte se podívat na jména jako Herbert Nitsch nebo Herbie Bowden. Jejich výsledky jsou často neuvěřitelné, ale také plné rizik a specifických pravidel, která chrání životy sportovců.

Absolutní hloubkový rekord: Disciplína No Limits

Pokud hledáte číslo, které reprezentuje maximální možnou hloubku dosaženou člověkem pod vodou s vlastním dechem, je to Herbert Nitsch. Tento rakouský potápěč se proslavil v disciplíně zvané No Limits (NLT). Tato disciplína je unikátní tím, že umožňuje použít jakékoli zařízení pro sestup a výstup, pokud je bezpečné a neumožňuje dýchat pod vodou.

Nitsch dosáhl hloubky 214 metrů v roce 2007 u pobřeží Kanárských ostrovů. Jak to udělal? Použil těžkou zátěž (balast) k tomu, aby rychle klesl na dno, a poté se pomocí nafukovacího balónku s helium vrátil zpět na hladinu. Celý ponor trval necelé tři minuty. Je důležité pochopit, že tento rekord nelze považovat za „přírodní“ výkon těla. Je to spíše inženýrský a fyziologický experiment. Tělo potápěče musí být extrémně trénované, aby sneslo obrovský tlak, ale mechanika sestupu je umělá.

Nitsch byl také známý svým kontroverzním přístupem k bezpečnosti. V minulosti několikrát utrpěl vážná zranění, včetně poškození mozku při rozplývání plicního edému během výstupu. Jeho rekordy tedy slouží jako varování stejně jako inspirace. Ukazují hranice lidského těla, ale také rizika, která s sebou nese překračování těchto limitů bez adekvátní ochrany.

Nejrespektovanější rekord: Constant Weight No Fins

Zatímco No Limits je o technickém triku, disciplína Constant Weight No Fins (CNF) je považována za nejtěžší a nejčistší formu hloubkového potápění. Zde potápěč sestupuje i vystupuje pouze pomocí vlastních nohou, bez plavek, a nesmí měnit zátěž během ponoru. Musí nést stejnou váhu celou cestu dolů i nahoru.

Tuto kategorii dlouho dominovali Italové, ale v posledních letech se prosadila americká talentovaná Herbie Bowden. V roce 2025 překonala předchozí limity a dosáhla hloubky 136 metrů. Pro srovnání, běžný rekreační potápěč s dýchacím přístrojem se pohybuje kolem 18-30 metrů. Hloubka 136 metrů znamená, že tlak na tělo je více než 14krát vyšší než na hladině. Plíce se zmenší na velikost hrsti a krev se přesune do hrudníku, aby chránila cévy před prasknutím (tzv. blood shift).

Proč je CNF tak úctyhodná? Protože vyžaduje nejen extrémní kondici, ale i dokonalou kontrolu nad svaly a dýcháním. Potápěč musí mít silné nohy, aby proti proudu a odporu vody vystoupal zpět, když má v plicích minimální objem vzduchu. Každý pohyb musí být ekonomický. Herbie Bowden ukazuje, že moderní tréninková metodika a regenerace umožňují ženám konkurovat i překonávat historické mužské rekordy v této náročné disciplíně.

Technické potápění a rekordy s dýchacími přístroji

Co se stane, když nechceme držet dech? Technické potápění (Technical Diving) se zaměřuje na průzkum hlubin za použití speciálních směsí plynů, jako je trimix (kyslík, dusík, helium). Zde nejsou rekordy měřeny v metrech tak dramaticky jako u apnoa, protože hlavní limitací je čas nutný pro dekompresi (vylučování dusíku z krve) a riziko toxického účinku kyslíku nebo dusíku.

Praktická mez pro technické potápění se pohybuje kolem 300-400 metrů. Například francouzská armáda provedla experimenty ve stavbě podmořských tunelů, kde potápěči pracovali v tlakových komorách odpovídajících hloubce přes 600 metrů, ale nešlo o aktivní pohyb pod vodou. Nejhlubší dokumentovaný ponor s dýchacím přístrojem pro průzkumné účely prováděla společnost NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) ve spolupráci s jinými institucemi. Rekordmani v této oblasti nejsou jednotlivci, ale týmy vědců a profesionálů, kteří testují limity vybavení a fyziologie.

Na rozdíl od freedivingu, kde jde o okamžitý výkon, technické potápění je maraton. Ponory na 100+ metrů mohou trvat desítky hodin, z čehož většinu potápěči stráví v dekompresních zastávkách přímo pod vodou nebo v hyperbarických komorách. Rizikem zde není hypoxie (nedostatek kyslíku) kvůli zadržení dechu, ale dekompresní nemoc (DCS) a neurotoxické účinky plynů.

Jak funguje organizace AIDA a CMAS?

Aby byly rekordy platné, musí být ověřeny nezávislými organizacemi. Ve světě apnoového potápění dominují dvě hlavní federace: AIDA International a CMAS (Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques).

• AIDA International: Tato organizace vznikla v roce 1992 a je dnes největší světovou federací pro freediving. Rozděluje disciplíny podle typu sestupu (konstantní váha, proměnná váha, no limits) a přítomnosti plavek. AIDA je známá přísnými bezpečnostními protokoly a pravidelnými mistrovstvími světa.
• CMAS: Starší organizace založená v roce 1959, která původně pokrývala všechny podvodní aktivity, včetně skúteringu a potápění s přístroji. Dnes CMAS stále uznává mnoho rekordů, zejména v Evropě a Asii. Často se stává, že jeden potápěč drží rekordy obou organizací, protože jejich pravidla jsou velmi podobná, i když mají drobné rozdíly v postupu certifikace.

Obě organizace vyžadují přítomnost pozorovatelů, kteří měří délku lana, hloubku a čas. Bez jejich pečeti není žádný pokus považován za oficiální. To zajišťuje, že čísla, která vidíte v tabulkách, nejsou jen tvrzením jednotlivce, ale ověřeným faktem.

Fyziologie extrému: Co se děje v těle?

Když potápěč klesne pod 30 metrů, začíná docházet k fascinujícím fyziologickým změnám, které jsou klíčové pro přežití. Tyto mechanismy nejsou dostupné běžnému člověku v plném rozsahu, ale trénovaní potápěči je dokážou maximalizovat.

1. Mamberský reflex: Při ponoření tváře do vody se zpomaluje tep. U elitních potápěčů může klesnout z 70 tepů za minutu na pouhých 20-30 tepů. Tím se šetří kyslík.
2. Vasoconstrukce: Cévy v končetinách se stačí, aby krev byla přesunuta do vitálních orgánů - mozku a srdce. To pomáhá udržet teplotu a zásobení kyslíkem tam, kde je nejvíce potřeba.
3. Plíce squeeze: Na hloubkách přes 30 metrů se plíce začnou smršťovat. Vzduch v nich je stlačen na zlomek původního objemu. Potápěči se učí relaxovat hrudník, aby se předešlo zranění plicní tkáně.
4. Blood shift: Na hloubkách přes 80 metrů je tlak tak velký, že tekutina z cév proniká do plicních dutin. To zabráni prasknutí cév v plicích. Tento proces je nevratný během jednoho ponoru a vyžaduje extrémní opatrnost při výstupu, kdy by mohlo dojít k otoku plic.

Chápení těchto procesů je zásadní pro pochopení toho, proč jsou rekordy tak nebezpečné. Jedna chyba při výstupu, například příliš rychlé nafukování balónku u No Limits, může způsobit roztržení plic a smrt.

Bezpečnost a budoucnost rekordů

Svět apnoového potápění se v posledních letech změnil. Dříve bylo hlavním cílem „za každou cenu“ pokořit rekord. Dnes je důraz kladen na dlouhodobou kariéru a zdraví. Po tragédii legendárního potápěče Stephana Michauda a dalších nehodách se zvýšily požadavky na bezpečnostní tým.

Moderní rekordmani mají při sobě specializované monitory, které sledují saturaci kyslíku a tepovou frekvenci v reálném čase. Také se zlepšila kvalita vybavení - lana jsou pevnější, masky ergonomičtější a závaží lépe vyvážená. I přes tyto pokroky zůstává potápění na rekordní hloubku extrémním sportem, který není vhodný pro začátečníky.

Budoucnost pravděpodobně nepřinese velké posuny v disciplíně No Limits, protože ta již dosáhla fyzikálních limitů materiálů a lidské fyziologie. Očekávejte však další postup v disciplínách Constant Weight, kde se díky lepšímu tréninku a regeneraci bude hraničit s biologickými limity lidského těla. Možná jednou uvidíme ženu, která překoná 150 metrů v CNF, což by bylo dalším historickým milníkem.