Guillaume Apollinaire a sport: jak se literatura dotýká sportu v Evropě

Guillaume Apollinaire, francouzský básník a kritik, který v 20. století spojil umění s moderní rychlostí a tělem. Also known as Wilhelm Apollinaris de Kostrowitzky, byl jedním z prvních, kdo viděl ve sportu nejen fyzickou činnost, ale estetiku pohybu. Jako spoluautor termínu surrealismus a příznivec avantgardy, považoval fotbal, lyžování nebo potápění za formu umění – ne za hru, ale za rituál těla v prostoru.

Apollinaire nebyl trenér ani sportovec, ale jeho básně a eseje o rychlosti, těle a technice ovlivnily celou generaci umělců, kteří se později zaměřili na sport. Když psal o automobilových závodech, neviděl jen motory – viděl pohyb jako poetický výraz. Když se bavil o plavání, nejednalo se o konkurz, ale o ztrátu tíže, o volnost v průhledné hmotě. Tento pohled se náhodou shoduje s tím, co dnes říkají potápěči na Krétě nebo lyžaři v Alpách: že sport není jen o výsledku, ale o tom, jak se cítíte, když se pohybujete v přírodě nebo proti ní.

Avantgarda, umělecký směr, který překračoval hranice mezi uměním a životem se zájmem o sport spojila s technologií a tělem. Apollinaireho myšlenky se odrazily v pracích malířů, kteří kreslili fotbalisty jako dynamické linie, ne jako postavy. V té době se začaly objevovat první fotografie sportovců v pohybu – a právě ty byly pro něj důkazem, že tělo může být sochou. Dnes, když čtete o nejdelším gemu v tenise nebo o tom, jak se počítají body v ATP, stále vnímáte ten samý zájem o detail, o trvání, o pohyb jako formu vyprávění. Apollinaire to neříkal o tenise, ale jeho myšlenky o čase a pohybu se k němu přirozeně přizpůsobily.

Co mají společného potápění na Kypru, aktivita, která vyžaduje klid, disciplínu a hluboké dýchání a Apollinaireho básně? Mnoho. Oba se dotýkají ticha, které vzniká, když tělo přestane bojovat proti prostředí. Když člověk potápí na Krétě nebo se snaží zadržet dech jako velryba, nejde jen o techniku – jde o přechod do jiného stavu. Apollinaire by tomu říkal poezie v klidu. A právě proto jsou v této sbírce články o potápění, lyžování, tenise a fotbale – ne proto, že by se jednalo o sporty, ale proto, že v nich lidé hledají něco víc než vítězství. Hledají rytmus. Hledají tělo. Hledají pohyb jako umění.

Zde najdete články, které vás učí, jak se lyžuje, jak se počítají body v tenise, proč je penalta přesně 11 metrů od branky a jak se správně píše slovo basketbal. Všechny tyto věci jsou jako kousky skládačky – každá z nich je malým výrazem lidského těla v akci. A právě tady, mezi těmito články, se stále odráží ten samý hlas, který před více než sto lety zazněl v básni Guillaume Apollinaireho: že pohyb je nejčistší forma vyprávění.